„Nedělali jsme si v této chvíli žádných iluzí o tom, že československý pangermanismus je definitivně rozhodnut jíti proti státu, proti jeho klidu, klidnému jeho vývoji, jeho integritě a vůbec jeho existenci. Zdálo se nám, že jsme o tom podali už dost dokladů. Západní velmoci toho bohužel ani v této chvíli nechápaly.

Oba poslové, které poslala Sudetendeutsche Partei k Hitlerovi do Norimberku se čtvrtým plánem, došli včas před jeho řečí ze dne 12. září. Řeč Hitlerova, výše už uvedená, byla odpovědí na čtvrtý plán: znamenala, že německá vláda chce podporovat československý pangermanismus k odloučeni se od republiky do důsledků, i za cenu války. Věcně, nikoli formálně naznačovala, že předpokládá, že se českoslovenští hakenkreuzleři odhodlají k otevřenému vystoupení proti Československé republice. Hitler, užívaje svých dvou hlavních nástrojů, Henleina a Franka nařídil sudetské straně v odpověď na dalekosáhlé koncese čtvrtého plánu, jimiž československá vláda na nátlak západních velmocí vyplňovala československému pangermanismu všechna jeho politická přání, aby se připravila na povstání.

V tom duchu akce našich Němců pak skutečně začala. Hned po führerově řeči se srotilo německé obyvatelstvo po náměstích a ulicích řady měst, městeček, vesnic a krajů obydlených německým obyvatelstvem, aby dalo průchod svému hakenkreuzlerskému a germánskému přesvědčení. Někde pořádalo lampiónové průvody, jinde jen zpívalo Deutschland, Deutschland über alles, Horst Wessel Lied, provolávalo slávu Hitlerovi a hanbu Benešovi, Hodžovi a Československé republice. Na všech budovách a význačných návrších byl vyvěšen hakenkreutz.

Brzy se však ani tím nespokojilo a počalo vybíjet české krámy, státní úřady, policejní, finanční i četnické stanice strážnice a týrati a pronásledovati české úředníky a české občany. S českými domy, krámy a občany trpěli všude především také židovské krámy a lidé.

Kde se demonstrace prováděly při státních hranicích, tam přecházeli demonstranti i hranice a přinášeli si z Německa do Československa zbraně i střelivo. Na několika místech došlo k přestřelkám a bitkám, když členové a ozbrojené formace Sudetendeutsche Partei počali násilím obsazovat četnické stanice, strážnice finančních úřadů a celní úřady. Jinde zase v pohraničí obyvatelstvo počalo vyvracet hraniční sloupy. V pohraničních městech vznikla panika. Někde německé obyvatelstvo počalo prchat do říše, protože kolovaly zprávy, že Německo poslalo Československu ultimátum a že se připravuje vpád do Československa. Byl vyvoláván všude dojem, jako by se začínalo německé povstání u nás vpád německé armády z říše na naše území.

České rodiny v pohraničí počaly se stěhovat; v jednom dnu vystěhovalo se např. jen z krumlovského pohraničí v jižních Čechách asi na 400 rodin. Strážní službu a pořádkovou službu na silnicích a cestách počali uzurpovat si ti tak zlověstně známí ordnéři Sudetendeutsche Partei. Počali obsazovat příchody do měst a míst. Kurýři strany svolávali německý lid z vesnic do měst k demonstracím. Řada českých lidí přišla o život, když se postavili na odpor ordnérům a hleděli znemožnit kurýrní službu sudetoněmecké strany. Československé policejní a četnické orgány zůstaly zpočátku dle rozhodnutí nadřízených úřadů, a pokud to bylo vůbec možno, koncentrovány na svých stanicích, aby nemusely užít zbraní a nevyvolávaly incidenty, na které se jen čekalo a jež měly být krajně využity proti nám v Německu, v západní Evropě i v celém světě.

Demonstrace začaly ponenáhlu nabývat ráz povstání. Dne 13. září dopoledne napadl v Tachově dav hlídku vojáků, hlídajících okresní úřad. Došlo k bitce, v níž byli mrtví. Ve Schwaderbachu u Kraslic přepadl dne 13. září 1938 nacistický dav četnickou stanici a zmocnil se obce ležící na hranici. Odvlékl přitom několik českých celníků za hranice. Povstalci, bojující hlavně s ručními granáty a jsouce zároveň podporování střelbou z německého území, byli nakonec obklíčeni československými vojenskými oddíly. Drželi se po několik dní, protože československý oddíl musil jen s námahou opětovně dobývat této pohraniční obce, aby nevyvolal mezinárodní incident s Německem.

V Trinksaifenu u Nejdku byl poštovní úřad demolován, telegrafní a telefonní dráty přestřihány, vypáčeny zásuvky v poštovním úřadě a nalézající se tam peníze odcizeny; správce pošty byl zraněn. V Pernštejně u Kadaně ordnéři Sudetendeutsche Partei obsadili nádraží, přemalovali české nádražní nápisy a na hlavním stožáru, kde visela vlajka státní, vyvěsili vlajku s hákovým křížem, přednosta stanice s personálem byl nucen uprchnout. Podobné obsazení poštovních a železničních úřadů bylo hlášeno i z jiných míst severozápadních Čech. Řada českých úředníků a zřízenců a také německých sociálních demokratů a komunistů byla odvlečena do Německa jako rukojmí.

Den 14. září došlo k důležitější přestřelce v Chebu. Po vyvolání násilnosti ze strany demonstrantů došlo ze strany úředních orgánů k dobývání hotelu Victoria, kde se nacházelo ústředí sudetoněmecké strany. Československá branná moc musela tu postupovat energicky, měla–li znovu zavést pořádek. Dva oddíly policejní stráže doprovázené dvěma obrněnými auty dobývaly hotel, kde se sudetští hakenkreuzleři zatarasili, aby zabránili domovní prohlídce. Když byl hotel dobyt, bylo na ulici šest mrtvých, zastřelených tommygany z německého hotelu. V Habersbirku u Falknova vzali dne 13. září ordnéři útokem četnickou stanici. Zabili čtyři české dělníky a jejich ženy ztýrali. Celkem zde bylo zabito dvanáct osob. Vzpoury tyto začaly hned 12. září po řeči Hitlerově na sjezdu v Norimberku, denně se pak rozšiřovaly a počet obětí na zabitých a raněných se denně zvyšoval.“

Pozn. ČNL: Při výkonu vojenské služby za branné pohotovosti v r. 1938 padlo nebo zahynulo 262 vojenských příslušníků, zraněno bylo 316 osob, nezvěstných, tedy těch, kteří upadli do zajetí, bylo 45.

Civilní ztráty v době nepokojů německého obyvatelstva byly též vysoké. Do Německa bylo odvezeno jako rukojmí téměř 2000 osob, v tomto čísle jsou zahrnuti i němečtí sociální demokraté a komunisté, kteří Československé republice zůstali věrní.